Evropa ze sedla kola, svérázný Núristán a kouzlo středního Povltaví: květnové číslo LaZ právě vychází
Nasedněte s námi na kolo a projeďte Francii i Španělsko podél vodních cest i po zelených cestách. Tahle dovolená možná není pro každého, ale díky květnovému číslu LaZ můžete zažít jedinečnou jízdu. Objevíme i zapomenutý ostrov Alor v Indonésii, drsný Núristán, o němž kolují legendy i mezi samotnými Afghánci, nebo tichou krásu chorvatské Slavonie. Čeká nás také adrenalinový rozhovor o žralocích, gurmánská výprava za mexickými tortillami i toulky po malebném středním Povltaví. Zažijte s námi svět tak trochu jinak!
Dříve se po francouzských řekách plavily lodě, které táhla zvířata po stezkách vedoucích těsně podél břehu. Postupem času lodní dopravu nahradily železnice, ale tyto cesty podél vody zůstaly zachovány. Dnes se z nich stala rozsáhlá síť cyklostezek, díky nimž můžete projet celou Francii, aniž musíte stoupat. Irena a Jiří Páleníčkovi nás na kolech zavedou podél těchto vodních cest, které přinášejí nezaměnitelný klid, nespěchání a poznávání stejně potrefených lidí.
Cestou se projedeme přes moderní i řetězové mosty nebo mosty tak úzké, že se na nich musí auta dělit o prostor s cyklisty, budeme míjet akvadukty – historické a také ty, po kterých dodnes plují lodě. Chybět nebudou ani zámky, ať už ty známé, nebo méně známé. A dozvíme se i to, jak Francouzi přistupují k budování nových cyklostezek. Tak honem nasedat, čekají nás stovky kilometrů…
A z kola nesesedneme ani ve Španělsku. Vías verdes nás zavedou na stezky pro pěší, cyklisty a někdy jezdce na koních, které byly budované od roku 1993 na místě opuštěných železnic. Desítky tras vedou napříč horami, lesy, soutěskami i kolem termálních pramenů a spojují krásu přírody s technickým dědictvím. Od dramatické soutěsky Lumbier s kroužícími supy přes hvězdné vyhlídky v Pamploně až po sušírny jamónu v Katalánsku.
Jakub Freiwald věří, že platí přímá úměra mezi vzdáleností od civilizace a autentičností daného místa. Malý ostrov Alor, ležící až na samém východě Indonésie, je toho krásným příkladem. Daleko od rušných metropolí a vyhlášených turistických destinací totiž pro cestovatele, kteří dorazí až sem, nabízí zážitky, na které se jen tak nezapomíná. Třeba i to, že hned zkraje zjistíte, že si nemáte kde půjčit motorku a ani se nemáte koho zeptat. Nečekaně se podíváme do malé manufaktury, kde práce na tkalcovském stavu vypadá jednoduše… Ovšem než si ji vyzkoušíte sami. A s hlasitým šplouchnutím se ponoříme i do podmořského neznáma vstříc dalšímu velkému dobrodružství.
A to nás rozhodně čeká také v odlehlé a svérázné afghánské provincii Núristán. Ta totiž představuje exotiku i pro samotné Afghánce. Tereza Inková a Jiří Weinzettl nás zavedou do vesnic zaseknutých do strmých hindúkušských svahů, kam nevede zpevněná cesta a rozvodněné řeky přístup občas uzavřou úplně. O Núristáncích panují nejrůznější legendy i mezi samotnými Afghánci. Statečnost a udatnost v boji jsou pro ně stejnou hodnotou jako vzdělání a bohatství, učitelé jsou na své studenty, kteří se dostali až na univerzity v Kábulu, patřičně hrdí. Tento krásný kus Afghánistánu určený pro otrlé cestovatele určitě za objevování stojí.
To vučedolská kultura je pro nás o poznání dostupnější, přitom o ní ví jen málokdo. Zažila největší rozkvět na území Slavonie, oblasti dnešního Chorvatska, ve stejném období jako kultura starověkého Egypta, kdy lidé stavěli pyramidy. Tato málo prozkoumaná kultura přitom vytvořila první evropský kalendář, uvařila první evropské pivo nebo vynalezla sériovou kovovýrobu. Ale zavedeme vás i do současného Vukovaru, jehož rozstřílená vodárenská věž je dnes symbolem míru a statečnosti. A zavítáme i do hřebčínů za lipicánskými koňmi, na kterých jezdil i Masaryk, nebo do evropské Amazonie mezi spletitý systém slepých říčních ramen, jezírek, bažin, lužních lesů a podmáčených luk.
A podívaná pro bohy se nám naskytne také v Mexiku, kam nás zavede Kristýna Baloghová s Héctorem Quintanarem Pérezem. Ve 21. století stále existují lidé, kteří se kvůli uctění bohů a zachování dávných rituálů obracejí hlavou dolů – doslova. Voladores de Papantla jsou fascinujícími nositeli totonacké tradice, při níž čtyři muži (a dnes už i ženy) stoupají na více než dvacetimetrový sloup, aby se z jeho vrcholu za zvuku flétny vrhli po hlavě dolů, zavěšeni jen na laně, a pomalu se snášeli zpět na zem. Jedna z nejúchvatnějších živých tradic Mexika nejen že přežila kolonizaci, ale v roce 2009 se stala i součástí kulturního dědictví UNESCO.
A pořádný adrenalin zažijeme i při čtení Portrétu. V něm šéfredaktorka časopisu Lidé a Země Veronika Kratochvílová zpovídá Danielu Kotekovou, která si víc rozumí se žraloky než s lidmi a vyvrací mnohé mýty, které o nich panují. Věděli byste třeba, jak se při setkání se žralokem zachovat? Nebo proč není běžná představa, že žralok bílý považuje surfaře za lachtana, a proto na něj útočí, tak úplně pravdivá? Ale dozvíte si i to, jestli se dají žraloci ochočit nebo zda jsou učenliví.
Možná se ke společné koupeli se žraloky přemluvit nenecháte, ale že není placka jako placka, o tom vás určitě přesvědčí Kristýna Baloghová během gurmánské pouti po Mexiku. Kukuřičné placky s různou oblohou či náplní jsou velmi oblíbeným pokrmem po celé Latinské Americe. Všechny vypadají tak nějak stejně, ale nenechte se mýlit. I přes velmi podobné ingredience jsou každá jiná. A v některých regionech můžete dokonce narazit třeba i na barevné odrůdy kukuřice a ochutnat modrou tortillu specifické chuti.
A specifická je i krajina mezi jižními a středními Čechami, rozkládající se kolem Orlické přehrady, Krásné Hory nad Vltavou a Milevska, kam nás v rubrice Humna zavede Jakub Hloušek. Ta nabízí půvabné spojení romantické přírody, historických památek a duchovního tajemna. Díky minimálnímu zásahu průmyslu si zachovala malebný, téměř zapomenutý ráz – vesničky s návesními rybníky a starobylými statky se zde mísí s lesy plnými balvanů a keltských záhad. Tuto oblast charakterizuje mozaika žulových útvarů, viklanů s legendami, zapomenutých svatyní a zbytků keltského či slovanského osídlení. V Týnčanském krasu se pak scenerie dramaticky mění – vápencové stráně, jeskyně i pastviny evokují jižní kraje. Celý výlet završuje návštěva barokního kostela na Makové Hoře, který v krajině působí jako sladký dezert na závěr cesty.
Na úplný závěr vás vezmeme do Londýna. Čekali byste v britské metropoli omamnou vůni růží, venkovskou romantiku nebo celou ulici s rozkvetlými vistáriemi? Šéfredaktorka Veronika Kratochvílová nás v Úletu provede pěti nečekanými místy v Londýně.
A v mimořádné příloze vám představíme jezero Attersee, které inspirovalo umělce, třeba malíře Gustava Klimta nebo hudebního skladatele Gustava Mahlera. A vychutnat si můžete nejen úchvatnou krajinu, ale i skvělé jídlo. Přejeme vám příjemné čtení a objevování nových destinací.
