Na ostrově je pouze jedno město, a proto ostrov „hyzdí“ jen málo světelného znečištění. Noční obloha a Mléčná dráha tady skoro oslňují svou krásou a tajemnem. Na většinu míst se nedá dostat po zavíracích hodinách, ale když člověk natrefí na správné lidi, otevírají se nekonečné možnosti.| Zdroj: Martin Vaněk Po ostrově se prohánějí stovky divokých koní. Některé si majitelé značkují, ale většina nikomu nepatří a oři se pasou, kde se jim zlíbí. Doba, kdy kůň byl hlavní dopravní prostředek, už pominula. Ale před zhruba 15 lety jezdilo do práce, na nákupy a za zábavou více lidí na koni než autem.| Zdroj: Martin Vaněk Na prostřední ostrov museli účastníci rituálu volby Ptačího muže doplavat. Voda je i kvůli absenci písčitých pláží opravdu modrá a čistá. Místní tvrdí, že za ideálních podmínek může být viditelnost až 50 metrů do hloubky.| Zdroj: Martin Vaněk Kráter vyhaslé sopky s průměrem přes jeden kilometr na jižním cípu ostrova. Na „dně“ se vytvořilo jezero a zvláštní mikroklima. I když jsou svahy velice strmé, existuje stezka, kterou lze dojít dolů k jezeru. Na úpatí severního svahu ji protíná přistávací dráha mezinárodního letiště Mataveri.| Zdroj: Martin Vaněk Plně zrestaurovaná socha, která se dostala na titulní stranu časopisu Time. Takhle si archeologové představují, že sochy vypadaly v dobách jejich největší slávy.| Zdroj: Martin Vaněk Nejlepší denní doba pro návštěvu Ahu Tongariki je východ slunce. Slunce vychází nad mořem za sochami, kapénky vody ve vzduchu osvětluje slunce a celá scéna působí jako z pohádky.| Zdroj: Martin Vaněk Tradiční čelenka zdobená ptačími pery, mušlemi a motýlími křídly. Lze si také všimnout květiny za uchem. Tento doplněk je vlastní všem polynéským národům, nejen na Velikonočním ostrově.| Zdroj: Martin Vaněk Jedna z tradic, která přišla z Jižní Ameriky na ostrov, je grilování. Místní milují grilované jídlo a grilují pořád a při každé příležitosti.| Zdroj: Martin Vaněk
