Pyramida pod Everestem nebo kobka v oceánu: toto jsou NEJ vědecké stanice
Nejsevernější, nejjižnější, nejvýše i nejníže položená. Čtyři vědecké stanice, které se nacházejí na opačných stranách světa, mají jedno společné: život na nich je všechno, jen ne pohodlný. Na jižním pólu bojují vědci s mrazem, v Himalájích s výškovou nemocí, na dně oceánu se musí smířit s miniaturním prostorem a na Špicberkách musí na večeři chodit bez bot a v čistých ponožkách. A přesto právě v těchto místech, kam se turisté nehrnou, vznikají objevy, které vědu posouvají dál.
Pyramid Observatory Laboratory (Lobuche, Nepál)
Jedná se o jednu z nejvýše položených vědeckých stanic na světě. Leží ve výšce 5050 metrů nad mořem na jižním svahu Mount Everestu v Nepálu, nedaleko základního tábora. Hraje důležitou roli při zkoumání klimatických změn a sledování biologické diverzity.
Jde o třípodlažní kovovo–skleněnou pyramidovou konstrukci, která odolává i extrémně drsným podmínkám. Napájená je solární energií. V prvním podlaží se nacházejí společenské místnosti, laboratoře, sklady a technické místnosti a rozvaděče, které řídí elektrické systémy celé stanice.
Ve druhém podlaží se nacházejí tři plně vybavené laboratoře a také místnost s první pomocí pro výškovou nemoc. Třetí podlaží je pak koncipováno pro zpracování dat a telekomunikaci.
Uvnitř se kromě laboratoří nachází i jídelna. Stanici provozuje italsko‑nepálské konsorcium, přičemž mezinárodní týmy vědců se na stanici mění. Pobyt na stanici je extrémně náročný kvůli vysoké nadmořské výšce.
Aquarius Reef Base (Florida Keys, USA)
Jedná se o jedinou stále obydlenou podmořskou laboratoř na světě, vybavenou laboratoří, počítači a zařízeními pro biologický výzkum korálů. Tato vědecká stanice leží 19 metrů pod hladinou moře u korálového útesu poblíž ostrova Key Largo na Floridě. Ve stanici mohou být naráz čtyři vědci a dva technici, přičemž délka mise bývá okolo deseti dní.
Podmořská stanice je složena ze tří propojených částí, které tvoří sofistikovaný systém pro život a práci pod hladinou moře. Florida International University, která stanici spravuje, ji ve svém videu popisuje jako dlouhý autobus bez sedaček, který je rozdělený do několika sektorů. Kromě laboratoře disponuje i maličkou ložnicí s palandami a také sprchou a toaletou. Tým má k dispozici i mikrovlnou troubu, strava se ale většinou skládá z dehydratovaných a lyofilizovaných potravin.
Vstup do stanice vede přes takzvaný „mokrý vstupní prostor“, který obsahuje speciální šachtu udržující vnitřní tlak v rovnováze s okolním tlakem vody v dané hloubce, přibližně 2,6 atmosféry. Hlavní obytný modul, podobně jako ponorka, je konstruován tak, aby odolal tlaku vody a umožnil udržení běžného atmosférického tlaku, nebo ho podle potřeby upravil na úroveň okolního. Mezi těmito dvěma prostory se nachází nejmenší část, takzvaná přechodová komora, která funguje jako vzduchová přechodová zóna, v níž se tlak přizpůsobuje cílovému prostoru.
Ny‑Ålesund (Špicberky, Norsko)
Výzkumná stanice Ny-Ålesund je jednou z nejseverněji položených celoročních výzkumných stanic na světě. Stanice se zabývá studiem klimatických změn a je klíčovým místem pro přírodovědný výzkum a monitorování životního prostředí v Arktidě. Leží v norské osadě Ny-Ålesund na souostroví Špicberky.
Jedná se o celoroční stanici, která je schopná pojmout až 180 lidí. Stanici využívají vědci z více než deseti zemí. Pro samotné ubytování nabízí různé typy pokojů, se sdílenou nebo i vlastní koupelnou.
Stravovat se musí vědci společně v jídelně. V ní ovšem platí přísný režim. Aby se na stanici nešířily nemoci, musí si všichni před vstupem do jídelny umýt ruce, sundat bundu nebo čepici, musí přijít v čistém oblečení a čistých ponožkách (případně můžou přijít v domácí obuvi). Čerstvé ovoce nebo zelenina je jen v omezeném množství. Jak sama stanice uvádí, dodávky bývají jednou za šest týdnů, ovšem pouze v létě.
Amundsen–Scott South Pole Station (Antarktida)
Stanice Amundsen-Scott South Pole Station je nejjižněji položenou celoroční výzkumnou stanicí na světě, která slouží jako důležité centrum pro špičkový vědecký výzkum a logistické centrum pro přístup do východní Antarktidy. Leží na jižním pólu, ve výšce 2 835 m nad mořem. V důsledku pohybu ledu se stanice podle U.S. National Science Foundation každoročně posune přibližně o 10 metrů. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem -49 °C, v zimě mohou teploty klesnout až pod -80 °C.
Současná vyvýšená podoba stanice byla dokončena v roce 2008, aby lépe odolávala nánosům sněhu a extrémním klimatickým podmínkám. Celý areál tvoří zhruba 47 budov různých velikostí, ve kterých se nachází obytné prostory, kanceláře, vědecké laboratoře, obchod, hydroponická zahrada pro čerstvou zeleninu i zázemí pro stravování, odpočinek a zdravotní péči. V letní sezóně v ní pobývá týdně až 150 osob, v zimní sezóně až 42 osob.
Stanice nese jméno na počest dvou legendárních polárních badatelů – Roalda Amundsena, který jako první dosáhl jižního pólu v roce 1911, a jeho rivala Roberta F. Scotta, jenž dorazil o necelý měsíc později, 17. ledna 1912, ale při návratu tragicky zahynul.
